moji učitelé
Kteří mě provází na cestě
JARO PÁVEK
aneb jak jsem objevila tu pravou jógu v bratislavské Petržalke.
Poprvé jsem se s Jarem potkala na jeho semináři v Brně, tenkrát jsem vůbec netušila, že nějaká aštánga existuje a jela jsem si svoji hatha jógu z Indie. Jarův přístup pro mě byl něco jako další možnost, alternativa. Říkala jsem si dobře, tak tohle je zajímavý, je tu nějaká varianta s kulatými zády.
Asi až o dva roky později jsem začala pomalinku chápat, co tím asi myslel, šla jsem na další workshop a přihlásila jsem se na učitelský trénink. Hltala jsem každé jeho slovo, vysela jsem mu na rtech. Všechno to do sebe zapadalo a já jsem si říkala JO, AHA! Proč se tohle všechno dozvídám v bratislavské Petržalke?
Jaro mě provedl králičí norou, takovým jógovým undergroundem, kde nefrčí podložky za pět tisíc, ani umělohmotné hyperbarevné legíny a díky tomu se mohla jóga stát skutečnější. A já začala dělat věci jinak, věděla jsem, že vše musím změnit a tak začala pomalá, ale trvalá transformace.
S Jarem jsem měla skutečný prožitek lásky ke svému učiteli. Mohu bez skrupulí říct, že jsem se do něj skutečně zamilovala. Jeho přítomnost ve mě automaticky spouští pocit blaženosti a čisté radosti, pocit domova.
“Dýchej a neřeš.”
dr. MARTINA ZISKOVÁ
aneb jak jsem objevila své skutečné prakriti.
Paní Zisková je pro mě dokonalým ájurvédským klenotem. Chovám k ní hlubokou úctu a respekt. Je to žena, které bych s radostí dělala doma uklízečku, jen abych mohla být v její bezprostřední blízkosti.
Osobně jsem se s ní potkala na jednom pražském festivalu jógy, kde přednášela o ájurvédě a kde zároveň byla spousta dalších posluchačů. Když jsme si spolu o několik let později volaly ohledně studia ájurvédy, první co mi řekla: “Vás já znám, byla jste v Praze na festivalu na mé přednášce.” Naprosto nechápu, jak si mohla zapamatovat někoho z davu a ještě mě navíc poznat, když mám skoro každý půl rok kompletně jiný účes. To mě dostalo úplně na kolena.
Můj život se od základů změnil (a to myslím bez jakékoliv nadsázky), když mě v Praze učila odečítat puls a rozpoznávat své prakriti. Proto datuji svůj život před a po setkání s paní Ziskovou, díky studiu a konzultaci u ní mi začalo všechno do sebe pomalinku zapadávat. Dostala jsem odpovědi na otázky, proč se pořád nějak tak úplně necítím ve své kůži, co je se mnou vlastně “špatně”, proč mi není dobře. Zcela zjednodušeně proto, že moje kapha byla vypálena pittou a vesele si místo ní vládla váta.
Paní Zisková je pro mne jedinečnou a v podstatě jedinou kapacitou ve svém oboru u nás. Jsem nesmírně vděčná životu, že mě k ní zavedl.
“Užívej si šťavnatost života.”
MONIKA LEPKOVÁ
aneb jak jsem objevila, že zkrátka a jednoduše nemusím.
Moje setkání s Mončou je ukázkový příklad úsloví: “Když je žák připraven, učitel se ukáže.” A tak se Móňa objevila v mém obyváku, doslova.
Přestože jsem na své cestě už dlouho, až díky Monice jsem si skutečně uvědomila, jak moc neustále setrvávám ve svém “musismu” (prostě musím). Uvědomila jsem si, nakolik jsem stále lapena ve svých “fašistických” představách o tom, co je a není praxe jógy, jak moc mě stále ovládá můj vnitřní “nácek”. Odnaučovala jsem se to těžce po několik let, ale až teprve s Mončou byl všechen “musismus” konečně pryč, jako mávnutím kouzelného proutku.
Monča má dar – dal by se jednoduše popsat jako “vidí lidem až do žaludku”, což ne každému je úplně příjemné. Před Móňou zkrátka stojíte zcela nazí. Nevím jak, ale nějakým záhadným způsobem o vás ví úplně všechno na první dobrou.
Monča je důležitým průvodcem na mé cestě a pro mě na ni zosobňuje prvek jemnosti, ženství a intuice. Ve svém učení se věnuje terapeutické aštánga józe, mentoringu, umí úžasně navést do nitra. Za mě je Monika jednoduše léčitelka – nejen vnějších, ale i vnitřních bolístek. Monika je mimo jiné také studentkou Jaro Pávka a můžete u ní absolvovat učitelský kurz aštánga jógy.
“Má síla je v mé jemnosti.”
