Zeměpisec / Místopisec / Odborník

Na další planetce malý princ objevuje zeměpisce, konečně pořádné povolání, oddechl si. Záhy však zjistí, že opravdovosti a důvěryhodnosti má daleko. Ukazuje se býti nesmírným ignorantem. Zakládá si na své přílišné důležitosti a bere se moc vážně. Zemi za něj objevují objevitelé, po které chce teatrální důkazy svých objevů.

Setkáváme se zde s dichotomií akademického a reálného života. Mnohdy je vystudovaný člověk ve skutečném životě nepoužitelný. Je příliš uzavřený ve své krabici. Skutečný život je pro vědce zdánlivě nepodstatný, nepochopitelný a považován za mrhání.

Každý sám je zodpovědný za svůj charakter a způsob života. Kdokoliv z nás může změnit svůj styl i způsob uvažování. Nezáleží na tom s čím přicházíš, ale co z toho uděláš. Jsi schopen naplno využít svůj potenciál?

Není to jednoduchá cesta. Nikdo nám totiž nikdy neukázal jak žít ve volnosti a svobodě. Jsme svázaní všemi naučenými přesvědčeními, že nevidíme cestu ven. Jsme jako ptáci bez křídel. Zabarikádovali jsem se všemi těmi “nesmíš” a “to nejde”, “to se přece nedělá”, a hezky jsme si s nimi vystlali naše vězení a naše mysl si na nich spokojeně hoví v domění, že takhle je to v pořádku a naše srdce pláče. Naše duše se dusí, protože přes ty barikády se k ní nedostane žádné světlo. Jsme zavření naší myslí “in the box”, že nám dochází fakt, že jsme na leticim kameni