Růže

Kdo je ona růže, která jako malá rostlinka vypadá jako baobab? Není to zvláštní? Byla zvláštní, jako semínko přiletěla bůh ví odkud, byla jiná než ostatní květiny, které na planetce rozkvétaly a večer uvadaly. Růže představuje vztah, vztah ve kterém milujeme a jsme milování. Může to být vztah nás s našimi rodiči, který se ať chceme nebo nechceme později promítá do našich milostných vztahů a později pak do vztahů s našimi dětmi. To jak nás milovali naši rodiče, to jakou lásku nám dávali, předurčuje to, jakou lásku si budeme později hledat v dospělosti. A jakou lásku budeme schopni přijímat, jakou budeme mít pocit, že si zasloužíme. A také jakou lásku budeme předávat dál našim dětem, pokud si ovšem nacítíme, že to chceme změnit, musíme začít od sebe.

Jsme schopni milovat? Jakou lásku dáváme ostatním? Nechráníme je přespříliš? Nebereme jim jejich zodpovědnost? Malý princ tolik miloval svou růži, ale nerozuměl ji. Ubližovala mu. Bylo to snad proto, že si bral věci příliš osobně?

“Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, nikdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.”

Umíme mít rádi? Dovedeme milovat své milované skutečně proto, kým jsou? Nebo máme tendence jim to vyčítat a měnit je? Chtít po nich, ať jsou někým jiným? Malý princ byl na svou růži velmi citově navázaný, rozčílilo ho a rozplakalo ho, když pilot nechápal, jak moc je důležité, aby mu beránek nesnědl jeho růži.

Malý princ litoval, že růži opustil, že ji nechal napospas všemu nebezpečenství, přestože měla své čtyři trny na ochranu. Odejít ale musel, jinak by jej jejich vzájemný vztah zničil. Musel odejít, aby mohl naleznout sám sebe. Teprve když najdeme a začneme milovat sami sebe, můžeme se vrátit ke svým milovaným, milovat svou růži.

Odchod a rozloučení s růží