“Člověk je jedinečný v tom, že dokáže říci, kolik má ovcí, ale nedokáže říci, kolik má přátel. Tak nízká je hodnota, kterou jim přikládáme.” ~ Sokrates
Co je cílem a smyslem lidského života? Je to snad… či…? Anebo naopak pocit sounáležitosti, které vyžaduje přátelství. Pokud se jako liška malého prince trochu nudíme, bude to jakoby nás život byl prozářen sluncem, pokud najdeme dobrého přítele.
Seznamování prince a lišky …. Řeč je pramenem nedozorumění.
Pokud budeme dostatečně pozorní, může nám přátelství s druhými pomoci stát se přítelem sám sobě, mít rádi sami sebe.
Potřebujeme člověka, který nás respektuje, přijímá a miluje takového jací jsme. Člověka, který nás pochválí, povzbudí, důvěřuje nám a je k nám láskyplný. Potřebujeme člověka, který nám ukáže jak žít život lehčeji, prostšeji a šťastněji. Hledáme bezpodmínečné přijetí a uznání naší jinakosti. Někoho v jehož blízkosti se nebudeme muset omlouvat, bránit se, bát se a ani nic dokazovat. Někoho kdo nás bude přijímat takové jaké jsme a posilovat nás. Takový člověk existuje, je nám nablízku a tím člověkem jsme my.