Lampář / Ten kdo bezhlavě poslouchá příkazy

Jediný se nezaobírá jen sebou, s ním by se dokázal spřátelit.

Jsme výchovou vedeni k tomu plnit příkazy druhých, který nám samotným nedávají smysl. Náš život, naše touhy a naše sny zůstávají nenaplněné pro dobro někoho jiného. Proč? Protože jsem to řekla. Zde není možnost vést další diskuzi. Jak často nám v hlavě zní, nejdřív práce, potom koláče, žiji, abych pracoval, povinnost je povinnost.

Lampář si nemá čas užívat života, nemá čas ani na spánek. Je otrokem příkazu, který postrádá smysl. Jak krásnou planetku by měl, kdyby si jí dovedl užívat! Tolik východů a západů slunce! Jaké povinnosti v tvém životě ti brání žít? Kde cítíš, že potřebuješ změnu, ale nejsi ji schopná?

Začni si klást otázky po smyslu svých činů, svého bytí. Učiň ve svém životě potřebnou změnu. Přestaň říkat, nedá se nic dělat. Zpochybni vše v čem žiješ, objev v něm vše falešné, přežité, nesmyslné a nesloužící tvému dobru a zbav se toho. Nenechej svůj život tlít a hnít v nepotřebných nánosech a povinnostech. Vystup z vlaku, který jede špatným směrem, nenech se ukolébat pohodlím a příjemným teplem uvnitř vagónu. Vystoupit z rozjetého vlaku vyžaduje obrovskou odvahu, rozhodnost a úsilí.

Kde dáváš přednost poznanému neštěstí, před dosud nepoznaným štěstím?

Vždy dávej přednost věrnosti sobě samému! Co ti nejvíce brání žít svůj život? Jaké přesvědčení, příkazy, domněnky? Umím ještě naslouchat svému vnitřnímu hlasu a rozhodovat se sama za sebe? Dokážu vnímat, co je pro mě nejlepší? Čemu se naopak neustále přizpůsobuji a zrazuji tím tak sama sebe?

Jaké vrstvy cizích přesvědčeních jsi na sebe navlékla a jsou ti těsné? Jaké názory, ideje, chování mi nepadnou a cítím se v nich svázaně a zmateně? Čemu se přílišně přizpůsobuješ a potlačuješ sám sebe, své vlastní touhy a přání? Které přesvědčení, které jsem se v dětství naučil, které mi bylo předáno svírá můj život v železném obleku a neumožňuje mi dále růst? Co jsem v sobě popřela / zapřela? Věřím, že mohu změnit situaci, ve keré se nacházím?

• To si myslíš, že zrovna na tebe někdo čeká?
• Ty to nikdy nedokážeš!
• Ukaž, ty jsi nemehlo, udělám to sama.
• Kluci nebrečí.
• Nejdřív práce, potom koláče.
• Tak na to, holčičko, rychle zapomeň.
• To je hloupost, to ani nezkoušej.
• To by si se musela hodně učit / jinak chovat.
• Ty si to představuješ jako Hurvínek válku.

Prvním scénářem, takových výroků může být neuvěřitelná hnací sila kupředu s touhou dokázat všem, že se mýlí. Vedou nás však do propasti, ve které již neslyšíme svůj vnitřní hlas a odnaučíme se žít svůj život pro sebe. Žijeme ho proto, abychom druhým dokázali, že se mýlili. Druhým scénářem je, že dáme těmto výrokům za pravdu a ztotožníme se s úsudky druhých a dáme jim jejich život do rukou. V obou případech je nutné znovu osvobodit svůj život a vzít si ho zpátky do svých rukou.